Během nedělní svaté mše řekl Pán Ježíš: „Jakmile kněz přijde k oltáři, přijď do horního sálu.“
Byla jsem přenesena do horního sálu a klekla jsem si před našeho Pána.
Usmál se a řekl: „Jak moc se těším na ten okamžik, kdy přijdeš, utěšíš Mě a zůstaneš u Mě, zatímco budu v úzkosti.“
„Ale za koho si myslíš, že jsem? Co si o Mně myslíš?“ zeptal se.
Odpověděla jsem: „Pane, vždy Tě miluji jako Pána Ježíše Krista.“
Náš Pán Ježíš se mě na tuto otázku zeptal několikrát.
Řekl: „Víš, jak špatně o Mně svět mluví? Ani nechceš vědět, jakými jmény Mě oslovují. Proklínají Mě – je to děsivé. Je proti Mně tolik zla – nenávidí Mě. Snaží se se Mne zbavit, ale nemohou.“
Řekla jsem: „Jak to mohou dělat? Odpustíš jim někdy?“
„Když se pokají, odpustím,“ odpověděl.
Řekla jsem: „Pane Ježíši, od svého narození mě vždy učili, že jsi Pán a Bůh. Jak mohou lidé o Tobě takto mluvit?“
„Protože nevěří a nevidí Mě. Snaží se se Mne zbavit, aby mohli ovládnout svět,“ odpověděl.
Řekla jsem: „Pane Ježíši, nedovol, aby se to stalo. Na světě jsou stále dobří lidé. Milují Té, možná ne všichni.“
„Valentino,“ řekl, „brzy se svět promění. Sleduj. Řekni lidem, ať mají ještě chvíli trpělivost. Ať dál modlí, kají se a čekají, protože je čeká překvapení, až změním svět. Oni svět změnit nemohou – dokážou jedině zlo.“
Poté, co svatá mše skončila, šla jsem do kaple a modlila se před sochou naší Blažené Matky.
Řekla: „Jsem tak smutná pro mého Syna, jak je světem zavrhnut. Povzbuzuj lidi k modlitbě, aby recitovali mnoho růženců k utěšení mého Syna.“
Děkuji Ti, Pane Ježíši, a děkuji Ti, Blažená Matko.